3. dopis – po prvním týdnu v novém domově

Milá maminko a rodná smečko,

mám za sebou první týden v nové smečce. Seznámila jsem se s dalším novým pejskem s Aireen (bordel kolie), ta se mi líbila, protože měla dlouhé chlupy a dobře se do nich kousalo a navíc byla trpělivá. Pěkně jsme se vyběhaly a v noci jsem potom pěkně spala.

Byly jsme se s paničkou kouknout na veterině. Jen mě tam zaregistrovala a na očkování prý půjdeme později. Bylo tam pár nemocných pejsků, já jsem se chovala vzorně a vůbec jsem se nebála.

Panička mě začala učit povely. „Sedni“ zvládám bravurně, pochopila jsem velice rychle, co se po mě chce. „Lehni“ už taky umím a začínám se učit „Vstaň“ a taky se začínám k mé nevoli učit, kde mám místo. Panička mě taky začíná pomalu připravovat na to, že bude chodit do práce a že tu budu muset být občas sama. To se mi moc nelíbí a i když to zkoušíme po chvílích, tak vždycky spustím hlasité naříkání, že to paničce trhá srdce (vím, jak na ní), ale bohužel se to budu muset naučit zvládnout. Je pravdou, že když odejde, když spím, tak se nevzbudím.

Už mám 5 kg, a rostu jako z vody. Pěkně papám a dělám páníčkům radost, někdy trochu zlobím. To, když dělám loužičky na podlahu místo na plínu, ale panička nebo páníček se mnou chodí hodně ven, abych dělala loužičky hlavně venku. Když mě páníčci přes den pořádně utahají, tak se vzbudím v noci kolem 3-4 hodiny a pak až ráno v 7-8 hodin.

Víkend jsme trávili u rodičů paničky na zahradě. Už i Amálka se se mnou trochu kamarádila a tak jsme spolu běhaly po zahradě. Na zahradě se líbí, jak mě, tak páníčkům. Největší hračkou je pro mě mulčovací kůra, polovinu času, co jsem byla venku jsme strávila tím, že jsem ležela v kůře a přežvykovala jsem ji. Posílám pár fotek z víkendového řádění.

Mějte se moc krásně a brzy se zase ozvu.

Vaše Dafinka s páníčky.