Taky jsem, Corrinko, byl včera na dlouhatánské probíhačce po lese a po lukách. Nechával jsem svojí paničku daleko za sebou, pak jsem ji marně dlouho hledal, protože ona mezitím odešla jinam, než kde jsem ji opustil, když jsem ji našel, celý ulítaný, tak jsme se zase rozešli a tak pořád dokola. A pak mi ujela!!! Ano, protože jsem jí neposlechl, všude bylo tolik zajímavých pachů, nedalo se odolat, tak jsem ignoroval její volání a najednou se dívám a auto nikde. Popojela asi dva kilometry. Nakonec jsem ji doběhl a nakonec také neochotně, již na vodítku uvázán, vskočil do auta a nechal se odvézt domů.
Tak vidíš, jaké to mám složité.
Měj se moc krásně, Corrinko. Tvůj Spottík