Naše třetí výstavní cesta mířila do Prahy a byli jsme hodně zvědaví. Potkali jsme se tu i s velmi pěkným a nadějným Calvinem – bráškou Corinky a jeho milými páníčky.
V kruhu jsme byli na řadě jako poslední a to čekání bylo opravdu dlouhé – pro lidi i pejsky.
Paní rozhodčí byla velmi strohá a vlastně s námi nemluvila. Prohlížení zubů se několikrát opakovalo a Cori z toho byla špatná. Nepředváděla se, uši i ocásek dole.
Ožila až před halou, když věděla, že jede domů.

img_0578_mf.jpgimg_0584_mf.jpgimg_0613_mf.jpgimg_0588_mf.jpg